Naše strachy a smutky

Kde jsme vzali tu troufalost něco někomu radit? Neradíme. Jen můžeme předat načerpané zkušenosti. Od našich učitelů, klientů, ale hlavně – naše vlastní!

A že se jich za zhruba padesát let života a 15 let práce s klienty ve zdraví, vztazích i třeba financích něco nahromadilo..

Můžeš se ptát nebo komentovat (email se nezobrazuje).

  1. Miroslava napsal:

    Děkuji za upřímnost a oceňuji také sdílení vlastní zkušenosti, Miluško a Ivane. Protože už jsem taky dost těžkých situací ve svém životě prožila, vím, že každý vztah je neopakovatelný a každý si musí projít svou vlastní cestou. Pomáhá mi vědomí, že v tom nejsem sama, vždyť i druzí lidé hledají svou cestu a procházejí těžkými zkouškami.

  2. Blanka Jamborová napsal:

    Moc děkuji za upřímné vyprávění. Musím Vám Miluško a Ivane napsat,že jsem zažila podobnou zkušenost. Žila jsem dva roky s přítelem, hluboce ho milovala. Nakonec jsme se rozešli,protože i když mi říkal,že mě také miluje,tak to nebyla pravda,protože nechtěl být pouze sám. A hrozně lehce se mě také vzdal, tenkrát jsem to vůbec nechápala, teď už to vidím úplně jinak. Láska musí být oboustranná. Jsem moc ráda,že jsem Vás oba mohla poznat.Děkuji za to,co pro nás děláte.

  3. Mirka napsal:

    Moc pěkné vyprávění – měla bych jednu otázku – jak dlouho jste byli rozejití, než jste se k sobě opět vrátili? My s manželem jsme právě v této situaci – jsme rozejití, ale nemáme to ukončené….
    děkuji za vaši otevřenost, odvahu a nadšení

    • Ivan Matouš napsal:

      No, rozcházeli jsme se mnohokrát, ale nikdy ne úplně a vždycky jsme to zase nějak slepili. Většinou po pár dnech.. Ten zásadní „rozchod“, při kterém nastala naše změna, trval ale asi 2 měsíce, kdy jsme sice stále přežívali pod jednou střechou, ale já už jsem měl nalezené bydlení jinde, a i děti už jsme seznámili s tím, že to je zřejmě konečná.
      Jenže – díky tomu, že jsme se vnitřně nastavili na to, že už nemá cenu něco na tom druhém řešit, díky tomu, co už jsme se mezitím dozvěděli z celostního přístupu k životu, a taky díky zkušenosti z našeho předchozího rozvodu, staly se tři věci:
      1) nechtěli jsme to dětem udělat ještě horší, tak jsme to chtěli ukončit pokud možno slušně (toho neslušného už jsme jim ukázali za ty roky dost a dost).
      2) Ani jednomu z nás nestálo za to, abychom do toho ještě tahali problémy kvůli majetku. Ten jsme nikdy nepovažovali za podstatný a v tom jsme problémy neměli.
      3) Když jsme na sebe přestali útočit a začali každý sám u sebe hledat, proč se nám vlastně všechny ty nepříjemné věci dějí, jaký to pro nás má „do prdele“ význam (sorry), uvědomili jsme si, že rozchodem to asi nevyřešíme, protože to bude jenom útěk, neboť jasno jsme ještě neměli. A ten nás zavede jenom k další podobné zkušenosti – k dalšímu trenérovi. A jak jsme to poznali? Jednoduše.. 🙂 „Něco“ nás stejně pořád k sobě přitahovalo (i když jsme to nechtěli přiznat). Něco, co tam bylo od první chvíle, něco, kvůli čemu jsme „zradili“ předchozí partnery, u kterých to“něco“ prostě nebylo.
      Je-li tam pořád sebemenší stopa toho „něco“, stojí za to se o něco snažit. Asi nemusím říkat, co to „něco“ bylo a je dodneška.. 🙂

      Takže – není důležité, jak dlouho se rozcházíte, ale co to má pro Vás za význam. A jak to poznat a jak k tomu prakticky přistoupit? To se v několika větách těžko vysvětlí. Má to mnoho souvislostí, které je třeba poznat, pochopit, a začít žít.
      Proto jsme udělali tento kurz, takže vřele doporučuji vstoupit do jeho placené Členské sekce (viz odkaz v menu nahoře).

  4. Denisa Votočková napsal:

    Nádherné a upřímné povídání. I já za něj velice děkuji. Chtěla bych se zeptat, jak jste věděli, že to, co vás spolu drží je právě láska?Prošla jsem si podobnou zkušeností, velké a ošklivé hádky a mám pocit, že ty hádky byly právě hlavně kvůli tomu, že tam ta láska nebyla. Děkuji za odpověď. Denisa

    • Ivan Matouš napsal:

      Deniso, skutečná láska je něco, co se, bohudík, nedá rozumem ovládat. Buď to „tam“ je nebo není. Každý to pozná. Ale musí to být taková ta láska „..a tečka“. Bohužel, dneska, v době ega a rozumu, se zakládají vztahy spíše na dvou dalších druzích lásky, které ale vlastně láskou nejsou. Tzv. láska „protože“, tedy „Miluji tě, protože jsi taková nebo onaká, protože umíš to nebo ono..“, apod. Nebo láska „jestliže“, takže „Budu tě milovat, když (ne)budeš taková a onaká, (ne)budeš dělat to nebo ono..“, apod. To není láska. To je buď potřeba někoho vlastnit a ovládat, nebo potřeba doplnit si něco, co mi chybí, co neumím najít u sebe.
      Jestli máš pocit, že tam láska nebyla, pak asi opravdu nebyla. Protože jinak bys to věděla.
      Víc o tom mluvíme v členské sekci tohoto i jiných našich programů (např. Žena je láska).

  5. jana napsal:

    Nejkvalitnější je škola života…..:)

  6. Františka Zlínská napsal:

    Líbí se mi, že jdete do toho naplno, váš elán nezná meze. Moc děkuji za to, co děláte. :)) Františka

  7. Daniela Lamberská napsal:

    Krásná zpověď, díky zlatíčka 🙂

  8. Lenka B. napsal:

    Krásné….inspirace že to jde 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.